Československá psychologie
Husova 4, 110 00 Praha 1, tel. (02) 24 220 979, l. 543
Přehledové studie
Psychologická akulturace: teoretické přístupy a metody měření
Akulturace je nejčastěji definována jako proces kulturní a psychologické změny, který nastává poté, co se jedinci z různých kulturních zázemí dostanou do vzájemného, přímého a déle trvajícího kontaktu. Týká se původního obyvatelstva (např. Aboridžinci v Austrálii); usazených etnokulturních skupin, které se identifikují se zemí původu a používají její jazyk (např. vietnamská minorita v ČR), imigrantů, lidí přicházejících do hostitelské země dobrovolně na omezenou dobu (např. studenti, diplomaté, dělníci) a uprchlíků a žadatelů o azyl, kteří nepřicházejí do hostitelských zemí dobrovolně. Ve studii jsou představeny současné poznatky o akulturaci, stručně popsána historie a vývoj jejího zkoumání, vymezena akulturace vůči etnické identitě, asimilaci a multikulturalismu. Autorky zmiňují vymezení akulturace v sociologii a antropologii. Uvádějí a kriticky hodnotí nejvýznamnější teorie a modely založené na kontaktu (např. Berryho model akulturačních strategií), přijetí hostitelské kultury (např. Bourhisův interaktivní akulturační model) nebo modely zaměřené na identitu (např. integrace bikulturní identity podle Benetové-Martínezové). Studie přináší přehled výzkumů zabývajících se akulturací v ČR a na Slovensku a představuje nové směry bádání v této oblasti. Na závěr jsou zmíněny dva přístupy k měření akulturace a některé metody jejího měření.
Klíčová slova: teorie akulturace, měření akulturace, modely akulturace, akulturační strategie
Petra Chvojková, Martina Hřebíčková (2018). Psychologická akulturace: teoretické přístupy a metody měření. Československá psychologie, 62(2), 153-172.

Psychological acculturation: theoretical approaches and methods for measurement
Acculturation is most commonly defined as the process of cultural and psychological changes that occur when individuals from different cultural backgrounds come into direct and prolonged contact. Acculturation applies to indigenous peoples (e.g. Aborigines in Australia); established ethno-cultural groups which identify with their country of origin and its language (e.g. the Vietnamese minority in the Czech Republic); immigrants; people coming to the host country voluntarily for a limited period of time (e.g. students, diplomats, laborers); refugees and asylum seekers coming to the host country involuntarily. This review study introduces current knowledge of acculturation, briefly describes the history and development of its investigation, and defines the term acculturation in relation to ethnic identity, assimilation and multiculturalism. It briefly summarizes the sociological and anthropological approach. The study provides a critical review of the most important theories and models based on contact (e.g. Berry’s model of acculturation strategies), adoption of the host culture (e.g. Bourhis interactive acculturation model) and models aimed at identity (e.g. Bicultural identity integration by Benet-Martinez). The study also introduces the acculturation research in the Czech Republic and offers new directions of future research. Last but not least, two approaches to measuring acculturation are mentioned and some examples of the measuring methods are introduced.
Keywords: acculturation theory, measurement of acculturation, models of acculturation, acculturation strategies