Přehledové studie
Akceptace v psychologii a psychoterapii |
| Akceptaci (a její opak - odmítnutí) považujeme za vlastnost projevující se ve vztahu. Vymezujeme ji jako postoj jedince vzhledem k sobě, druhému i ostatním subjektivně významným skutečnostem jeho života. Při akceptaci je pro člověka příznačná ochota toto přijmout a případně si přisvojit (pokud již nejsou součástí jeho vnitřního světa). Z jiného pohledu řadíme akceptaci mezi základní lidské potřeby mající motivační sílu. Je důležitým pojmem v psychologii osobnosti, vývojové psychologii, v psychologii sociální a v psychoterapii, kde patří mezi účinné faktory léčby. Používá se v různých významech a podobách, avšak řadíme ji především mezi bytostné charakteristiky člověka. Její rozsah v meziosobní komunikaci vypovídá o kvalitě vztahu. Zachycujeme ji a diagnostikujeme pomocí psychologických, a to klinických a psychometrických postupů. |
| Klíčová slova: akceptace, interakce rodič - dítě, obecný model psychoterapie, psychoterapeutický vztah, rogersovská psychoterapie, sebepojetí |
Vymětal, Jan (2000). Akceptace v psychologii a psychoterapii. Československá psychologie, 44(6), 505-514.
| |
|
| Abstract not available. |
| Keywords: acceptance, general psychotherapy model, parent-child interaction, client-centred therapy, psychotherapeutic relationship, self-concept |
|
